Proč je touha po „objevení“ tou nejdražší strategií vaší kariéry?

Znáte tu fantazii? Možná si ji přehráváte v hlavě, když stojíte v ateliéru a nevíte, jak prorazit a mít nejen na materiál a nájem za ateliér.

"Zvoní telefon. Na druhé straně je známý galerista nebo uznávaný kurátor. Viděl vaše věci na Instagramu (nebo na té malé výstavě v kavárně) a je naprosto uchvácený. „Máte obrovský talent,“ říká. „Chci vás zastupovat. vy se jen soustřeďte na malování, tvořte, buďte ve svém světě. O všechno ostatní – prodej, marketing, klienty, faktury – se postarám já.“

Je to krásná představa - je to Syndrom Popelky v uměleckém světě. Přijde princ, nasadí střevíček a odvede vás do zámku, kde už se nikdy nebudete muset špinit s něčím tak přízemním, jako je obchod.

Je naprosto přirozené, že po tom toužíte. Většina umělců jsou introverti. Chtějí tvořit, ne dělat marketing na sítích nebo "se vnucovat" lidem.

To co vám řeknu, se vám nebude líbit, ale pokud to s uměním myslíte vážně, potřebujete ji slyšet: Čekání na tento telefonát je ta nejdražší, nejrizikovější a nejvíce zničující strategie, jakou můžete zvolit. Pojďme si říct proč.

Matematika spasitele

Když mluvím o tom, že je to "drahá" strategie, nemyslím tím jen metaforu. Myslím tím skutečná čísla.

Dejme tomu, že se vám to přání splní a najdete galerii, která vás vezme pod svá křídla. Víte, jaká je standardní provize v komerčním světě umění? Je to 50 %, někdy i více.

Pojďme si to spočítat: Prodáte obraz za 20 000 Kč. Galerie si vezme 10 000 Kč. Vám zbyde 10 000 Kč. Z toho musíte odečíst materiál (plátno, barvy, rámy), podíl na nájmu ateliéru a samozřejmě daně a odvody. Když budete mít štěstí, zbyde vám pár tisíc. Často vám zbyde méně než brigádníkovi v supermarketu za víkendovou směnu.

Galerista si těch 50 % nebere proto, že je chamtivý. Bere si je proto, že má náklady. Má prostor v centru, platí personál, má kontakty, budoval svou značku roky. On si tu provizi zaslouží.

Otázka zní: Můžete si vy dovolit mu ji dát?

Pokud jste etablovaný umělec, který prodává obrazy za statisíce, pak ano. 50 % z půl milionu je pořád čtvrt milionu. Ale pokud jste na začátku nebo ve střední fázi kariéry? Pak vás tento model odsoudí k věčnému nedostatku. Budete dřít, galerie bude prodávat, ale vy budete mít problém vyjít.

Agent není charita, agent je obchodník

Spousta umělkyň vnímá agenta nebo galeristu jako jakéhosi „mecenáše“ nebo hodného rodiče, který nad nimi bude držet ochrannou ruku.

To je omyl, který vás může stát roky života. Galerista je podnikatel. Jeho cílem není vaše duševní pohoda ani vaše seberealizace. Jeho cílem je zisk. Hledá produkt, který se točí.

V momentě, kdy odevzdáte otěže někomu jinému, stáváte se položkou v katalogu. Pokud se vaše věci prodávají samy, bude vás milovat. Ale co se stane, když přijde krize? Když se změní trend? Když budete mít tvůrčí blok?

Galerista nemá důvod vás držet nad vodou. Jednoduše vás vymění za jiného umělce, který je zrovna „hot“. Pro něj je to byznys rozhodnutí. Pro vás je to konec příjmů. Nikdo – a opakuji, nikdo – nebude mít na vašem úspěchu takový zájem jako vy sama. Pro agenta jste jednou z dvaceti. Pro sebe jste jediná.

Pasažérem ve vlastním autě

Peníze ale nejsou to nejhorší, o co přicházíte. Tou nejvyšší cenou, kterou platíte za pohodlí "nechat se zastupovat", je ztráta kontroly a kontaktů.

Když prodává galerie, sběratel patří galerii. Vy často ani nevíte, kdo si váš obraz koupil. Nemáte na něj e-mail, nemůžete ho pozvat na kávu, nemůžete mu nabídnout další dílo. Mezi vámi a vaším publikem stojí zeď.

Představte si svou kariéru jako auto. Když čekáte na agenta, sedáte si dobrovolně na místo spolujezdce. Dáváte volant někomu cizímu a říkáte: „Nevím kam, ale někam mě dovez.“ Možná vás doveze na hezké místo. Ale co když se mu přestane chtít řídit? Co když vystoupí? Nebo co když to nabourá?

Zůstanete sedět v nepojízdném autě. Neumíte řídit, neznáte mapu a nemáte kontakty na nikoho, kdo by vás odtáhl. To je přesně ta situace, kdy mi umělkyně píší: „Galerie skončila a já jsem najednou úplně na nule. Po deseti letech tvorby nemám komu zavolat.“

Svoboda není "nemuset prodávat"

Často slyším argument: „Ale já nechci být obchodník. Já chci být umělec. Obchod je pod mou úroveň, nic o tom nevím ani nechci, podbízení se mi hnusí.“

Rozumím tomu. Velká část z nás máme v sobě zakořeněnou představu podomního prodejce s hrnci. Ale prodej umění není vnucování. Prodej umění je sdílení. Je to schopnost najít člověka, kterému vaše dílo udělá radost, a umožnit mu, aby si tu radost odnesl domů.

Skutečná svoboda umělce nespočívá v tom, že se odříznete od reality trhu a budete doufat v zázrak. Skutečná svoboda je autonomie.

Svoboda je vědět, že když potřebujete peníze, víte, co udělat. Že máte databázi lidí, kteří vaši práci milují. Že umíte zorganizovat výstavu tak, aby nebyla ztrátová. Že se umíte bavit s kurátorem jako rovnocenný partner, ne jako prosebník, který čeká na ortel.

Přestaňte čekat, začněte řídit

Mít agenta je skvělá věc. Ale je to třešnička na dortu. Je to něco, co si můžete dovolit v momentě, kdy nestíháte zvedat telefony a balit obrazy. Není to základní kámen, na kterém se dá stavět začátek kariéry.

Pokud dnes sedíte v ateliéru a čekáte na spasitele, prosím, přestaňte. Žádný nepřijde. A pokud přijde, bude chtít zaplatit cenu, kterou si nemůžete dovolit.

Podívejte se do zrcadla. Ten člověk, kterého vidíte, je jediný manažer, který vás nikdy nenechá ve štychu. Ten jediný, kterému na vašem úspěchu záleží životně.

Je to děsivé? Ano. Je to práce navíc? Rozhodně. Musíte se naučit věci, které se na akademii neučily – marketing, cenotvorbu, komunikaci. Ale je to jediná cesta, jak z toho bludného kruhu ven. Jediná cesta, jak se přestat bát o složenky a začít si tvořit život podle vlastních pravidel.

Chcete vzít svou kariéru do vlastních rukou a rozvinout ji posvém? Etablujte se!

První kontakt

15 min

Rezervovat