Reputace jako nejcennější komodita: Proč si umělci nevědomky zavírají dveře do solidních galerií

Pravidelně za mnou chodí umělci pro radu. Scénář bývá jako přes kopírák: „Už to zkouším hrozně dlouho. Oslovuji galerie, posílám portfolia, ale nikdo nereaguje. Přitom tvořím na plný plyn a lidem se to líbí.“ Když se pak podívám na jejich životopis a na místa, kde dosud vystavovali, okamžitě vidím, kde je zakopaný pes. Proč se nemohou hnout z místa, i když mají talent.

Dokud vystavujete lokálně a prodáváte svá díla za pár tisícovek, je to skvělý a přínosný koníček. Sousedé kupují, rodina chválí, na vernisáž přijde padesát lidí. Problém nastává ve chvíli, kdy se rozhodnete přejít na vyšší úroveň – na skutečný trh s uměním. V tu ránu většina autorů zjistí, že vůbec nerozumí pravidlům hry. Najednou se sice všem všechno líbí, ale nikdo nekupuje. Umělci tak začnou hledat nové příležitosti na vlastní pěst nebo dají na rady z okolí. A ti talentovanější z nich začnou velmi rychle dostávat nabídky od galerií, které jim v ovacích nabízejí výstavu. Kolotoč se roztočí: malují, vystavují, balí obrazy... jenže na konci roku je finanční bilance nula nebo mrazivé minus.

Chcete číst dál?

Chcete-li pokračovat ve čtení tohoto exkluzivního příspěvku, zaregistrujte se na alena-ndiaye.eu.

Registrovat