• Alena Ndiaye

Rozhovor: "Obraz by měl vyzařovat něco z vás"

Přináším vám rozhovor s Martinem Weinpoldem, který má vlastní webové studio a malování se věnuje ve volných chvílích. Co pro něj znamená umění? Jaké byly jeho začátky a jaké rady by dal začínajícím umělcům? To se dozvíte v rozhovoru.

V dalších článcích vám představím několik umělců, společně se pobavíme o jejich zkušenostech a začátcích v umění. Pokud jste na začátku své umělecké cesty, můžete brát jejich příběhy jako inspiraci.


Jak jste se k malování obrazů dostal?

Od malička jsem pořád kreslil, každou získanou korunu jsem proměnil za čtvrtku a tužku. Obkresloval jsem obrázky z knih, zejména obrázky pana Borna. V roce 1985 jsem se přihlásil na Lidovou školu umění a po úspěšných přijímacích zkouškách jsem ji začal navštěvovat. Když jsme v třetím ročníku kreslili, malovali a modelovali stále jen téma Prometheus, nechal jsem toho. Když se z malování stalo moc drilu, nebavilo mě to. Po základní škole jsem chtěl jít na uměleckou školu, ale řemeslo mělo doma přednost. Po letech jsem se k malování vrátil.


Co pro Vás znamená umění a co Vás na něm nejvíc baví?

Pro mě osobně je umění život. Provází mě stále, i když mě neživí. Od malička jsem chodil na výstavy a navštěvoval umělce v jejich ateliérech. Díky umění můžu vymalovat svoje pocity, touhy a nálady. Vyjadřuji je barvami, někdy i veselé téma namaluji černě a jindy zase smutné téma jasně oranžově.


Jak byste charakterizoval své obrazy?

Lidé mi říkají, že mám svůj styl, ale je pro mě těžké ho specifikovat. Nevím, zda moje obrazy mohu zařadit mezi figurální malbu nebo patří úplně jinam. Moji lidé a zvířata nemají obličeje a klouby, mají pokroucené perspektivy. Někdy hýří barvami, jindy převládá moje oblíbená temnota. Občas namaluji něco opravdového. Na druhou stranu moje nerealita v obličejích a pokroucené perspektivy neznamenají, že stále nestuduji správné tvary, křivky a symetrie. Bez toho by to nešlo. Dělám si skici obličejů, rukou i krajiny – všeho, co chci pak na svém obrazu „pokazit“.


Když jste tápal v nějaké oblasti, kde jste získával informace?

Pořád se učím a tápu v hodně oblastech. Dříve jsem musel pátrat v knihách, díky internetu mám možnost se scházet s opravdovými umělci a nasávat jejich praxi. Když jsem se chtěl naučit nové techniky, týdny jsem proseděl u videí a článků a studoval a studoval. Zároveň mi pomáhají skupiny umělců na Facebooku, kde mezi sebou umělci komunikují a radí si navzájem.


Jaké doporučení byste dal začínajícím umělcům? Na co by si měli dát pozor?

Kdo je vlastně umělec? Když ho vystavují, když prodává svá díla nebo když ho všichni chválí? V dnešní době maluje každý, kdo má doma tužku nebo štětec. Existuje hodně možností prezentace a prosadit se může opravdu kdokoliv. Záleží jen na vás, jaké umění chcete tvořit. Chcete si malovat pro radost a obkreslovat podle videí z YouTube? Najděte si skupinu lidí, ve které to dělají všichni. Chcete být umělec se vším všudy? Najděte si umělce, co to mají stejně. Připravte se, že ne vždy bude reakce na vaše umění pozitivní. Je na vás, jestli tyto reakce ustojíte a budete je brát jako nakopnutí k tomu se rozvíjet a pracovat na sobě nebo všeho necháte. Tyto negativní reakce vás ale oproti jen samým pozitivním mohou opravdu posunout dál.

Někteří malíři radí: „Maluj obraz s pocitem, že ho chceš prodat.“ Podle mě je to ale špatně. Nelíbí se mi, že dělají z umění rovnou business. Neděláme skříně na míru, nepečeme čerstvé rohlíky. Malujte tak, aby obraz vyzařoval něco z vás. Abyste byli pyšní na svou tvorbu a chtěli mít sami takový obraz doma. A pokud se bojíte ukázat lidem své dílo, počkejte, až si budete sami sebou jistí. Začínejte opravdu pomalu, není kam spěchat.


Co je podle Vás nejdůležitější pro úspěch umělce?

Doufám, že úspěch znamená pro každého něco jiného. Někdo považuje za úspěch, že se jeho obrazy prodávají. To ale ještě nemusí znamenat, že jste opravdový umělec. Sice prodáváte, všichni vás chválí, ale když to uvidí vystudovaný znalec, bude mít třeba úplně jiný názor. Musíte si dát pozor, abyste se nenechali stáhnout do konzumu. Já mám radost, když se můj obraz prodá. Ale raději bych měl své obrazy v galerii a povídal si s lidmi o tom, co v nich vidí a jak na ně působí. Chtěl bych vnímat jejich pohledy a nasávat pocity. Mám raději „světla ramp“ než pouhé hnaní se za prodáním obrazu.




foto: Martin Weinpold

29 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Prague, Czech Republic, ičo 01363581

  • Facebook
  • Twitter
  • LinkedIn
  • Pinterest

©2018 by Alena Ndiaye - Magna Arta Consulting s.r.o. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now